Erwin Olaf: CHOREOGRAFIE CITŮ
Pozvánka na výstavu
1. 4. 2009 - 7. 6. 2009/ Langhans Galerie Praha
Holandský fotograf Erwin Olaf (1959) představuje v Langhans Galerii Praha výběr z pěti souborů z poslední doby a jeden soubor ze samého začátku 90. let. Výstava uznávaného holandského fotografa Erwina Olafa s názvem Choreografie citů je výběrem z autorových fotografických souborů z let 2004 – 2008. Přehlídku rozšiřuje soubor černobílých snímků Blacks z roku 1990. Výstava se koná v rámci festivalu současné nizozemské kultury NethWorks.cz a jejím kurátorem je Jiří Ptáček.
Rok 2004 znamenal pro Erwina Olafa zásadní zlom. Jestliže před tímto datem čerpal inspiraci z opulence a pozlátka pozdního baroka a otevřenosti postmoderní popkultury, v souborech Rain (Déšť, 2004), Hope (Naděje, 2005) a Grief (Žal, 2007) obrátil pozornost ke skrytým a zadržovaným emocím existenciálního charakteru. Pro způsob jeho práce je ovšem příznačné, že naději či žal ani nepozoruje, ani nehledá, ale snaží se je zkonstruovat ve studiu fotografickými prostředky (prací s modely, osvětlením, celkovým sladěním scény v retrostylu přelomu 50. a 60. let). Porozumění pro obrazové konvence fotografie a filmu Erwin Olaf přenáší do aranžování výjevů, jež nám jsou povědomé. Řemeslně dokonalé provedení tento pocit známosti ještě posiluje. Postmoderní fotograf, jímž Erwin Olaf bezesporu je, vytváří nejen sugestivní obrazy, ale nechá v nich zaznít i odkaz módní fotografie, oblíbených režisérů Davida Lynche, Federica Felliniho či Pedro Almodóvara, nebo malíře samoty moderního života Edwarda Hoppera či holandského barokního malíře Jana Vermeera van Delft.
Na tři jmenované soubory volně navazuje nejnovější cyklus Fall (2008), jehož název lze přeložit jako „pád“ a „podzim“ zároveň. Krásné modely a modelky zachycuje v krátkém okamžiku mrknutí. Takové fotografie běžně považujeme za nepovedené a vymazáváme je z paměťové karty i z vlastní paměti. Pro Erwina Olafa jsou napůl zavřená víčka chybou / vadou na kráse a časovým symbolem, ve smyslu fotografickém i životním. Okamžik (v doslovném smyslu) konfrontuje s nehybnými, sošnými květinovými zátišími (nature morte) a vytváří napětí mezi chvílí a trváním, záměrnou chybou a možností, že ji budeme vnímat jako projev únavy, vyčerpání či rezignace.
Zejména Rain, Hope a Grief vyzývají k narativním výkladům. Také Erwin Olaf cykly doprovodil krátkými filmovými etudami, v nichž příběh dokresluje a pointuje. Na výstavě je prezentován pouze snímek k souboru Le Dernier Cri (Poslední výkřik, 2007). Ostatní se kurátor Jiří Ptáček rozhodl uvést v rámci doprovodného programu: „V díle Erwina Olafa nalezneme několik symetrií. Narativní fotografie doprovází videopříběh, výjevy v interiérech adekvátní počet samostatných portrétů, u Fall každý portrét doprovází květina. Ve svém výběru využívám možnost jednat asymetricky. Domnívám se, že tím divákovi umožňuji zapojit fantazii a stát se strůjcem vlastního příběhu, pokud o něj stojí.“
Erwin Olaf je také vyhledávaný módní a reklamní fotograf. Některé z jeho souborů lze chápat jako určitý ventil kritického pohledu na svět módy. Fotografie vystavované spolu s tříminutovou filmovou sci-fi miniaturou Le Dernier Cri ironizují oběť, jíž lidé ochotně přinášejí na oltář módy. Podobně Fall lze vnímat jako memento mori, kdy krása prozrazuje svou konečnost.
Erwin Olaf vystavuje v České republice poprvé, v roce 1991 navštívil Československo kvůli spolupráci s českým designérem Bořkem Šípkem.
Erwin Olaf - životopis
Erwin Olaf se narodil v roce 1959 v nizozemském Hilversumu. Chtěl se stát novinářem a v druhé polovině 70. let navštěvoval Školu žurnalistiky v Utrechtu. Paradoxně zde zahořel pro fotografické a filmové médium. Od roku 1980 působil jako asistent fotografa André Ruigroka. Během osmdesátých let začal časopisecky publikovat vlastní snímky a také vystavovat. Za soubor černobílých snímků Chessmen (Šachové figurky, 1988) získal první cenu v soutěži Young European Photographer a jeho snímky vystavilo Ludwig Museum v Kolíně nad Rýnem. Od počátku 90. let do dnešních dnů se věnuje také tvorbě hudebních videoklipů.
Do roku 1991 spadá již zmíněná spolupráce s českým designerem Bořkem Šípkem. Na výzvu Stedelijk Museum v Amsterdamu Erwin Olaf odjíždí na Slovensko a fotografuje Šípkův design v prostředí zdejších romských vesnic.
Erwin Olaf pravidelně vystavuje v soukromých galeriích po celém světě. Soubor Royal Blood (Královská krev, 1998) byl v roce svého vzniku představen v rámci Paris Photo, samostatné výstavy mu uspořádaly instituce jako například Stedelijk Museum v Amsterdamu (1991), Frankfurter Kunstverein (1995), Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem (1998), Muzeum umění v Lodži (2003), Muzeum moderního umění v Moskvě (2005) či Muzeum fotografie v Haagu (2008). Ještě v době trvání pražské výstavy zahájí výstavu v Nizozemském institutu v Paříži.
Olafova volná tvorba koexistuje spolu s jeho prací na zakázku. Erwin Olaf patří k nejvyhledánějším reklamním fotografům. Kampaně si u něj zadali objednavatelé jako Heineken, Diesel, Nicorette nebo Lavazza Coffee. Získal za ně několik významných cen, v roce 1998 například Stříbrného lva na mezinárodním festivalu reklamy v Cannes za kampaň pro oděvní značku Diesel.
Řada jeho fotografických cyklů byla publikována v katalozích a knihách. Monografii, představující autorovy fotografické cykly z posledních let a také jeho filmovou tvorbu, vydalo vloni prestižní americké nakladatelství Aperture.
Výstavu pořádá Langhans Galerie Praha ve spolupráci s Velvyslanectvím Nizozemského království v České republice a Erwin Olaf Studio v Amsterdamu.