Krmení zvěře v přírodě

Krmením divokých zvířat pomáháme. Především však sobě!

Zbavme se prosím pocitu, že krmením divokých zvířat jim nějak zvlášť pomáháme. Nepomáháme, a dokonce jim můžeme velmi ublížit. Divoká zvířata, která u nás přirozeně žijí, příroda stvořila tak, aby přežila jakkoliv drsné podmínky. To, že nepřežijí všechna, že ta slabší v době nouze uhynou, je normální. Je to proces, který umožní, aby lehčeji přežily další generace daného druhu. Z hlediska přežití populace divokých druhů je úplně zbytečné naše snažení či nesnažení zvířata nějak přikrmovat. Jenže, ono je to často o tom, že některá zvířata chceme udržet v nepřirozeně vysokých počtech (lovná zvěř či ryby) anebo na místech, kde by se sama bez pomoci člověka nevyskytovala. Také je to samozřejmě o tom, že se nám líbí zvířata v naší bezprostřední blízkosti sledovat. Pak je umělé přikrmování jednou z možností, jak toho dosáhnout. Nošení potravy pro zvířátka někam do lesa proto z tohoto důvodu moc smysl nemá. Navíc, ani nevíme, kdo tam tu potravu nakonec zkonzumuje. Krmit a pozorovat – tak by to mělo být správně!

Co tedy dělat, abychom při krmení zvířatům neubližovali?

1. Krmíme pouze přirozenou potravou. V žádném případě nekrmíme potravinami, polotovary či zbytky jídel; prostě ničím, co bylo zpracováno lidskými technologiemi. To například znamená krmit vodní ptáky pouze zeleninou či obilninami. Stejně tak lesní zvířata. Těm je možné přidat ještě i ovoce. Pro drobné ptáky pak nachystáme semínka olejnin a obilnin, obilniny mohou být i drcené. Kromě toho jim lze předkládat ovoce, zejména jablka či ořechy. Pokud jsme na zimní krmeni mysleli včas, máme pro ně nachystaná i semínka trav, bodláků či třeba plodenství jeřabin. Mnoho druhů ptáků uvítá i krmení ve formě odřezků syrového hovězího či skopového loje.
2. Krmíme pouze na bezpečných místech. Nemůžeme lákat divoká zvířata tam, kde jim hrozí bezprostřední nebezpečí. Tím mohou být pro ptáky třeba skleněné plochy, pro savce pak různé výkopy, vypuštěné bazény atd. Bezprostředním nebezpečím jsou samozřejmě i predátoři. A to jak ti přirození, tak i ti, kteří do přírody nepatří (kočky, psi, potkani). Proto je nutné dbát na to, aby během krmení měla zvířata dobrý výhled do všech stran, aby poblíž nebylo místo, kde by se mohla ukrývat kočka i aby se zvířata při útoku predátora měla kde skrýt.
3. Dbáme na čistotu a hygienu. I krmení přírodní potravou může ublížit! Především, velmi záleží na množství předkládané potravy. Pokud ji zvířata nestihnou včas zkonzumovat a je teplé vlhké počasí, velmi rychle se zdravá potrava změní v jedovatou zaplísněnou hmotu.  Proto krmíme vždy jen tehdy, pokud je předchozí potrava zkonzumovaná. A extrémně důležité je místo, kde krmíme, dezinfikovat anebo měnit. Pokud jde o ptačí krmítko, mělo by být aspoň jednou do týdne důkladně vyčištěno od zbytku potravy i trusu a alespoň jednou do měsíce důkladně umyto saponátem. Pokud krmíme na zemi, je třeba místa krmení měnit alespoň dvakrát do měsíce. Měli bychom si uvědomit, že naše krmení lze v extrémních případech považovat za znečišťování prostředí a ukládání nelegálního odpadu. Všeho s mírou!
4. Krmíme jen ve správné době. Skutečně moc nemá smysl to s krmením přehánět. Krmíme zejména v době, kdy je nedostatek přirozené potravy. To je pak pochopitelně doba, kdy se nám nejlépe podaří zvířata na krmení přilákat. Pokud jsme se rozhodli krmit, měli bychom pak krmit po celou takovou dobu, protože zvířata si na zdroj potravy rychle zvyknou a náhlé ukončení krmení v „hladovém období“ by je mohlo ohrozit. V době dostatku potravy bychom s krmením měli prakticky úplně přestat.
5. Voda mnohdy pomůže více jak krmení. Předkládání vody má mnohdy mnohem větší smysl než předkládání krmení. Neměli bychom proto na vodu zapomínat. Zejména ve městech má zdroj vody na pití i koupání pro řadu živočichů velký význam. Ještě více však je třeba dbát na hygienu, bezpečné umístění vodního zdroje i na jeho pravidelné doplňovaní vodou. Ideální je, když je nádoba s vodou přístupná i živočichům pozemním, třeba ježkům. Ale i miska vody na okenním parapetu má smysl!

Související právní úprava, pokuty a sankce, další informace:

Krmit divoká zvířata můžeme, ale většinou jim to nijak nepomůže

A pokud krmíme zvířata nesprávně, můžeme jim velmi uškodit. Neměli bychom si namlouvat, že přikrmováním zvířatům nějak významně pomáháme. To může být pravda, ale skutečně jen za specifických klimatických podmínek. Například, když několikadenní ledová námraza brání zvířatům v přístupu k přirozené potravě. Na druhou stranu přikrmováním zvířata lákáme do své blízkosti. Můžeme je tak lépe poznávat a těšit se z jejich přítomnosti. Pro osamocené, nepohyblivé lidi může být blízkost na krmivo přilákaných divokých zvířat jedním z mála jejich potěšení.

Hlavní zásady přikrmování divokých zvířat:

• krmíme pouze přirozenou potravou, nikdy ne produkty lidských technologií – co vyprodukovala příroda, může sloužit jako krmení; do čeho musel vložit svojí energii člověk, to bývá zvířatům nebezpečné;
• krmíme pouze na zvířatům bezpečných místech – nelze lákat zvířata tam, kde jim hrozí nějaká nebezpečí – může jít o ptákům nebezpečnou skleněnou stěnu, místo s velkým výskytem koček či třeba poblíž výkopu nebo nezakryté nádrže;
• dbáme na hygienu a čistotu krmného místa – trus a zbytky potravy je nutné často a pravidelně odstraňovat a plochy, kterých se dotkly dezinfikovat, jinak zvířata ohrozí jedovaté plísně a paraziti;
• krmíme pouze ve správné době – to je doba, kdy mají zvířata nedostatek přirozené potravy;
• po celý rok můžeme zvířatům poskytovat vodu – ta má mnohde větší význam než sebelepší krmení, opět je ale nutné zachovávat čistotu, dezinfikovat a zvolit bezpečná místa.

Vždy dbáme na to, že předkládání krmení může být chápáno i jako znečišťování prostředí biologickým odpadem!

Rovněž cílené krmení nepůvodních invazivních živočichů, například nutrií, může být považováno za nezákonnou a trestuhodnou aktivitu!

Co se týče právních norem, problematiky umělého přikrmování se týkají pouze okrajově:

• Zákon 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny
  • § 5, odst. 1) Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn rušivou činnost omezit stanovením závazných podmínek.
  • § 50, odst. 2) Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů,…
• § 3 obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 8/2008
  • „Každý je povinen se chovat tak, aby nezpůsobil znečištění ulic nebo jiných veřejných prostranství...“ a dále „Při znečištění ulice a jiného veřejného prostranství odstraní neprodleně znečištění jeho původce.“ Aneb, kdo znečistí park či les, musí ho vyčistit, tedy odpadky - a za ně může být považováno i krmivo - sebrat a odnést.