Volně pobíhající psi v přírodě

Skákal pes přes oves!

Zvíře není z pohledu zákona věc, ale živý tvor. Pokud se jedná o domácí zvíře, mají jeho vlastníci povinnost se o něj postarat. Z tohoto pohledu má pes právo na vycházky (v rámci možností majitele i psa), ale na druhou stranu mají ostatní lidé právo nebýt psem ohrožováni nebo obtěžováni. A stejné právo mají i ostatní domácí i divoká zvířata. Chovatel má povinnost zabránit úniku svých zvířat a jejich vniknutí na cizí pozemek. A to i v případě, že jde o psa, který by „neublížil mouše“ – nikdo neví, jak bude reagovat na neočekávané situace. A i dobrácký pes může způsobit závažné škody. Odpovídá za ně jeho majitel. Měli bychom se přitom omluvit psům, že si zrovna je bereme za příklad. Úplně stejná pravidla platí třeba pro prasátka, fretky či hroznýše. Platí i pro kočky, pokud mají své chovatele. Kočky přitom v přírodě způsobují ve srovnání se psy větší škody.  Přesto je pozornost veřejnosti a částečně i legislativa směrována nejvíce právě na psy. I obecní vyhlášky fretky a hroznýše v zásadě neřeší a orientují se výhradně na psy. Pokud tedy dnes ještě někde „skákal pes přes oves“ a neskákal s ním na vodítku i páníček, šlo s velkou pravděpodobností o psa služebního, ovčáckého, záchranářského, slepeckého anebo o zjevné porušení zákona.

Jak je to tedy s právy a povinnostmi psů a jejich paniček a páníčků v naší krajině?

V zastavěném území obcí pohyb psů na veřejných prostranstvích upravuje místní vyhláška. Může se to značně lišit podle velikosti a typu obce. Obvyklé je, že na veřejném prostranství musí mít pes vodítko a případně i náhubek. Zejména města pak vymezují prostory, kde je možný volný pohyb psů bez vodítka. Obvykle jde o louky nebo parky mimo frekventované cesty. V případě městských parků určuje možnosti pohybu psů návštěvní řád. Přestupky pak řeší policie.

V lese a volné krajině se jedná zpravidla vždy o mysliveckou honitbu, a tedy volné pobíhání domácích zvířat, které řeší v tomto případě zákon o myslivosti. Ve vzdálenosti 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení platí ustanovení tohoto zákona týkající se psů a koček takto: Pokud se zde pohybuje pes mimo vliv svého vedoucího nebo pronásleduje zvěř, může být zastřelen. Nevztahuje se to na psy služební, ovčácké, záchranářské nebo slepecké. Toto platí i pro kočky a případně další „zvířata škodlivá myslivosti“. Dodržování kontrolují  členové myslivecké stráže nebo myslivečtí hospodáři.

Ve zvláště chráněných územích platí normy určující ochranné podmínky nebo návštěvní řád konkrétního území. Obvykle je to přísnější než podle zákona o myslivosti, který zde samozřejmě platí také. Většinou je vyžadováno mít psa na vodítku, případně s náhubkem. Řeší se to všude, ale v místech výskytu zvláště chráněných druhů zvířat, které může pes vyplašit nebo usmrtit, zvlášť přísně. V chráněných územích dodržování pravidel hlídá kromě myslivců také to stráž přírody.

Související právní úprava, pokuty a sankce, další informace:

Pes v lese - téměř vždy na vodítku! Kočka v lese – jedině na vodítku!

Zvíře není věc, ale živý tvor. Pokud má vlastníka, tak ten je povinen se o zvíře řádně starat, aby uspokojil jeho základní potřeby. Ale zároveň nese za své zvíře a případné jím způsobené škody veškerou zodpovědnost. Psi bez dohledu způsobují v přírodě významné škody. Je nutné si uvědomit, že pes „na volno“ může honit zajíce, kontaminovat svým pachem malého zajíčka či srnečka nebo stresovat ptáky sedící na zemních hnízdech. Málokdo si také připustí, že pes na jaře vypuštěný do rybníka může zničit snůšku žabích vajíček. O tom, co způsobují kočky v ptačích populacích, není třeba se zmiňovat. Ve volné krajině se doma chované zvíře může pohybovat výhradně pod přímou kontrolou svého majitele nebo osoby jím pověřené. Pokud tomu tak není, může mít zvíře, a následně i jeho chovatel, velký problém. Naše legislativa přitom stanovuje jak práva chovaných zvířat, tak i povinnosti jejich chovatelů:

• Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník
  § 494
  Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.
  § 1013
  Mj. určuje ochranu osob před vnikáním cizích zvířat na jejich pozemek.
  § 1014
  Majitel pozemku má právo stíhat cizí zvíře, které vniklo na jeho pozemek. Zároveň má povinnost zvíře bezodkladně vydat majiteli. V případě, že zvíře způsobí majiteli pozemku škodu, má právo na její náhradu.
   
• Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti
  Určuje pravidla pro usmrcování toulavých zvířat a zvířat pronásledujících zvěř mimo sídla. V případě usmrcení zvířete, u kterého je znám majitel, je myslivecká stráž povinna majitele informovat o místě usmrcení, nebo ho k místu doprovodit.
   
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
  § 13
  Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete a učinit opatření proti úniku zvířat.