Bojovali a umírali za naši svobodu. Praha si připomíná 75. výročí konce 2. světové války

Přímo v Praze padly asi tři desítky sovětských vojáků, za celé Pražské povstání však zemřelo přibližně tři tisíce Čechoslováků, kteří se zapojili do bojů, byli zabiti při bombardování nebo popraveni nacisty. Právě těmto lidem, kteří bojovali a umírali za naši svobodu, je věnována výstava „V jako vítězství“ na Mariánském náměstí v Praze 1, kterou můžete navštívit od 8. května do 8. června 2020.

„Chtěl bych vzdát díky všem, kteří tehdy vyšli bojovat do ulic a vyjádřit svůj vděk za to, že žijeme ve svobodné zemi, kde všichni mohu otevřeně vzdát úctu svým hrdinům. Budeme dělat vše pro to, abychom hájili pravdu před lží a principy demokracie před autoritářským a totalitním smýšlením. A v žádném případě nebudeme šlapat po odkazu našich předků a jejich ideálech svobodné společnosti, které jsme přijali za své,“ uvedl primátor hlavního města Prahy Zdeněk Hřib a dodal: „Proto je v těchto dnech nutné si také připomenout, že Rudá armáda dorazila do Prahy až devátého května, tedy až po té, co se osmého května Němci vzdali České národní radě. Sověti tak přijeli do města fakticky svobodného a nenesli hlavní zásluhu na jeho osvobození, i když si ji z politických důvodů připisovali a stále rádi připisují.“

Zájemci si mohou také prohlédnout online verzi na vitezstvi.praha.eu, která je ode dneška zpřístupněna veřejnosti. Výstava nabídne komplexní informace o povstání v Praze, osvobození Československa, ale také roli sovětského NKVD (Lidového komisariátu vnitřních záležitostí) a SMERŠ (Smrt špionům) při následných represích proti Čechoslovákům a dalším státním příslušníkům v Českých zemích.

„Připomínáme si všechny statečné Pražany a jejich obrovské odhodlání bojovat za svobodu. Je to nesmírně cenný odkaz pro další generace, protože Pražané se do boje pustili za situace, kdy proti obyčejným lidem stála organizovaná nacistická armáda. Velmi bych si přála, abychom také my dokázali svobodu hájit za všech okolností a proti jakkoliv silnému nepříteli,“ řekla k výročí radní hl. m. Prahy pro oblast kultury Hana Třeštíková.

Samotná výstava je rozdělena na celkem dvanáct obrazů a popisuje mnoho aspektů květnového povstání v roce 1945, například 75. výročí konce 2. světové války v Evropě; Bombardování Prahy; Pražské povstání; Masakry civilistů; Požár Staroměstské radnice; ROA v Praze; Západní spojenci; Kapitulace v Praze; Rudá armáda; Krvavé dozvuky války; Návrat ČS perutí a Vítězné „V“.

Další částí oslav v hlavním městě je interaktivní mapa. Díky ní se lidé mohou virtuálně projít po pietních místech a uctít památku padlých. Mapa obsahuje detailní informace o památnících, jejich charakteru nebo například počtu vzpomenutých.

Cílem celého projektu je připomenout si ty, kteří položili své životy doma i v zahraničí, muže a ženy, kteří bojovali a umírali, aby nás osvobodili, a jejichž oběť nám dnes umožňuje žít v míru. V rámci výstavy ale chce hlavní město vzpomenout na všechny, kteří nehleděli na svůj vlastní prospěch a postarali se, abychom my ostatní byli v bezpečí.

Květnové povstání:

Z historického hlediska byla Praha začátkem května roku 1945 jedním z posledních hlavních měst v Evropě, které stále bylo pod nadvládou nacistů. Ačkoli Američané dorazili do Plzně již ráno 6. května - právě v době, kdy naplno propukalo Pražské povstání - osvobození hlavního města se z politických a ideologických důvodů mělo odehrát pod taktovou Sovětů. I když podle původních plánů měla Rudá armáda dorazit do Prahy až 12. nebo 13. května, začátek povstání v metropoli útok Sovětů uspíšil.

Již 5. května vzali Čechoslováci svobodu do svých rukou a hlášením rozhlasu „Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby ihned přišlo do Českého rozhlasu. Voláme všechno, co je české, esesáci zde vraždí české lidi…“ symbolicky začalo povstání proti nacistickým jednotkám a okupačním silám, které se Prahou postupně stahovaly na západ, aby se dostaly do relativního bezpečí v americkém zajetí. V sovětských rukou je totiž po letech bojů a masakrech civilistů čekalo v lepším případě odsouzení k nuceným pracím a cesta na Sibiř do gulagů, v horším případě pak poprava na místě.

Odhodlání Čechů v osvobození Prahy se stalo neuvěřitelným a přes noc se metropole stala pro Němce nepřekonatelnou překážkou v podobě stovek (na konci povstání asi dvou tisíc) barikád plných sporadicky ozbrojených policistů, civilistů, ale také Vlasovců, příslušníků Ruské osvobozenecké armády (ROA), složené z válečných zajatců a nuceně nasazených Rusů a dalších lidí ze zemí ovládaných Sovětským svazem. Právě Vlasovci pomohli pražskému povstání 7. a 8. května nejvíce, jelikož měli k dispozici zbraně a často výcvik v boji. Ti například vyřadili z provozu ruzyňské letiště, odkud na povstalce útočily poslední zbytky letounů Luftwaffe.

Němcům ale v tu chvíli šlo o všechno, dostat se na západ bylo pro ně jedinou nadějí na život, zvláště jednotky SS, které prosluly hromadnými vraždami civilistů a zajatců na východě, se nebránily dalším vraždám nevinných pražských rodin, aby se mohly dostat na západ od Prahy. To vedlo k následným jednáním a výměnu volného odchodu za zastavení zabíjení nevinných žen a dětí. Spolu se zbytky nacistických sil se ale z Prahy začali stahovat také Vlasovci a další příslušníci protektorátního aparátu, kteří se oprávněně obávali odplaty Sovětů. V té době k nim již pronikly zprávy o hromadném znásilňování, rabování a popravám civilistů v Berlíně, americké zajetí bylo tedy jejich poslední možností.

Epilogem Pražského povstání pak byl příjezd tankových a mechanizovaných brigád Rudé armády ráno 9. května 1945 - tedy až po oficiálním ukončení 2. světové války v Evropě - které se střetly s posledními zbytky německých sil ve městě. Ani v těchto bojích nechyběli členové povstání, kteří v doprovodu tanků postupně bojovali v místech odporu. Těžké boje se takto odehrály v Dejvicích, dále u Pražského hradu a na Klárově. Jedny z posledních bojů se pak vedly o kostely, například na věži kostela svaté Ludmily se večer stále skrýval německý ostřelovač, v kostele svatého Mikuláše nebo v Týnském chrámu. V pozdních večerních hodinách 9. května pak Rudá armáda označila Prahu za osvobozenou bez odporu nepřítele.