Když se řekne, DÁMA... - rozhovor s náměstkyní primátora hl. m. Prahy Marií Kousalíkovou

 

Dáma | 12.2.2008 | rubrika: Úspěšné ženy | strana: 51 | autor: VĚRA PEŠKOVÁ

 

Na první pohled uvidíte zajímavou tvář, z které vyzařuje pohoda, láska, klid, ale i náboj energie. Vždy elegantně oblečená s kultivovaným projevem s přehledem o současnosti. Prostě, pravá DÁMA. Seznamte se - Ing. Marie Kousalíková.

 

* Paní Marie, víme o vás, že jste už babičkou. Právě role babičky bývá u dětí velmi často spjata s rodinnými svátky. Jak jste prožila ty poslední?

Naposledy jsem strávila společně s dětmi vánoční svátky v malebné rakouské vesničce uprostřed Vysokých Taur. Představte si krásné hory, sníh, kostelík, který každou čtvrt hodinu zvoní, všichni lidé se znají, prostě krása. Ovšem bylo to trošku nezvyklé, do té doby jsem o Vánocích a především přes Štědrý den nikdy nebyla mimo domov. Ale celá rodina byla pohromadě a to je na tom to nejdůležitější. Naše jeden a tři čtvrtě roku stará dvojčata byla největší zábavou večera. Dostala mluvícího koníka, který říkal: „Já jsem hvězdička z nebe, budeš si se mnou hrát?“ Po dvou dnech jsem tuto větu už nemohla ani slyšet, ale musím říct, že jsem si tyto svátky užila opravdu báječně.

* Vím, že každoročně chodíte na půlnoční mši. Jak to bylo tentokrát? A jak to na vás zapůsobilo?

Bylo to kouzelné, nevynechala jsem ji ani tentokrát, místní kostelík byl opravdu krásný. Horské prostředí, sváteční a dobrosrdečná atmosféra, k tomu rodinná pohoda, to vše dohromady ve mně zanechalo neobyčejně silné pocity.

* Jste náměstkyně primátora, jedna z mála žen, která v Radě města zasedá. Jak se v této funkci cítíte? Myslíte si, že je to spíše výhoda nebo naopak velmi složité, pracovat prakticky ve společnosti mužů?

Na podobnou situaci jsem zvyklá, většinu svého pracovního života jsem strávila v kolektivu, který většinou tvořili muži. Ovšem, jednou, po osmiletou dobu mé kariéry, jsem vedla třicet žen a přiznávám, že zpočátku to nebylo bezproblémové. Nicméně, jako ve všem, i zde můžeme nalézt pro a proti. Nedá se jednoznačně zobecnit, zda je lepší mít za pracovního kolegu nebo podřízeného muže či ženu, je to velmi individuální, každý je svým způsobem jedinečný. Mám-li však odpovědět přímo, jak se mi spolupracuje s muži, pak odpovím, že mi to nečiní vůbec žádný problém.

* Prozradíte nám nějakou taktiku či návod pro jednání s muži, aby ženu brali jako rovnocennou partnerku? Nebo kouzlo úspěchu spíše spočívá ve vaší rozvážné povaze a klidném vystupování?

Výraz zvláštní nebo speciální taktika se v tomto případě nedá použít. Spíše vycházím ze svých dlouholetých zkušeností. Řada spolupracovníků je většinou mladšího data narození, vrstevníci mých dětí, a tehdy bývá můj věk výhodou. Někdy se naopak musím hodně namáhat já, abych je chápala. Myslím si, že platí zásada, pokud si lidé „padnou do oka“ po komunikační a pracovní stránce, nezáleží na věku ani na pohlaví.

* Co vám v poslední době v práci udělalo radost?

Právě teď postupně navštěvuji školy v mém resortu a zjišťuji, že ředitelé škol jsou ohromní nadšenci, úplně mě to pohltilo. Říká se, že práce učitele není povolání, ale poslání. Někteří, možná většina, se tak chovají a to je krásné zjištění.

* Jste členkou velmi důležitých výborů, jmenovitě Výboru Evropských fondů, Výboru pro výchovu a vzdělávání a také Výboru sociálního. Z toho vyplývá, že neřešíte pouze jedno téma a nezabýváte se jen jedinou problematiku. Prozraďte nám, který z těchto výborů je vám nejbližší?

Vedle vzdělání a školství, které mám na starosti, se musím zmínit o sociální oblasti. Sociální práce je moje láska. Je tu řada problémů - staří lidé, osamělí, tělesně postižení, děti bez domova a další a další. Stejně jako jinde i zde jsou velmi potřebné peníze, ale nejde jen o ně, důležitý je rovněž přístup k řešení problémů. Oceňuji každého, kdo pracuje v organizacích tohoto typu, je to práce náročná a nedostatečně ohodnocená.

* Jaké hlavní úkoly stojí před vaším úřadem v letošním roce? Co byste ráda zlepšila nebo změnila?

Oblast školství, mládeže a tělovýchovy je velmi široká a různorodá a z toho vyplývá i řada úkolů. Proto nemohu upřednostnit pouze jeden konkrétní, ale je třeba zaměřit se na danou oblast jako celek, kde se jednotlivé úkoly navzájem prolínají a ovlivňují. Abych byla konkrétní. Jedná se o zvyšování kvality a modernizace vzdělávání, vytváření podmínek pro osobnostní rozvoj dětí, žáků a studentů a v neposlední řadě o zvyšování profesionality a společenského postavení pedagogických pracovníků. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že úkolů přede mnou stojí opravdu hodně.

* A otázka na závěr. Jaké jsou vaše soukromé plány?

V loni jsme s manželem neměli ani pořádnou dovolenou, rehabilitovala jsem po operaci páteře. Letos bychom rádi společně něco podnikli a pořádně si to vynahradili, jenže se nemůžeme dohodnout na podobě. Manžel je velmi energický člověk, musí být stále v pohybu, naproti tomu já mám raději klidnější pobyt. Nakonec, možná přeci jen zvolíme dovolenou v aktivním duchu na kolech. Doufám, že mě ta moje krční páteř nezradí! Kolo máme oba velice rádi.

*Děkujeme za váš čas a rozhovor. Přejeme hodně dobrých cest na kole i v životě!