Primátor: Nejtěžší zkušenost? Povodně a zjištění, že i zametat můžete špatně

Rok 2013 bude patřit k těm, na které asi hned tak nezapomene. Začal ho jako radní pro územní plánování, ale v jeho polovině se stal primátorem. Nejmladším, jakého Praha kdy měla. Že je čtyřiatřicetiletý doktor přírodních věd a někdejší profesionální tanečník jiný než jeho předchůdci, poznáte už při vstupu do jeho kanceláře. Nevítá vás pečlivě uklizená místnost, kde má všechno svůj řád, jako za Bohuslava Svobody, ani velký obraz Prahy a knihovna plná literatury, jako za Pavla Béma.

Jeho kancelář je menší a jako by v ní bylo ode všeho něco. U stolu vás překvapí opřené elektrokolo. S Tomášem Hudečkem jsme si pár dní před Štědrým dnem povídali o právě končícím roku. A přestože jsme naráželi hlavně na politiku, přiznal, že do nového roku si přeje i to, aby mu vydržel vztah, který se zrodil teprve nedávno.

Vraťme se na začátek roku 2013. Když jste slavil nový rok, jak jste si představoval, že bude vypadat?

Před rokem začínaly problémy uvnitř ODS vylézat na povrch a začínala se nám komplikovat jednání o věcech, na kterých dřív byla jednoznačná koaliční shoda. Ale nebyli jsme ještě ve smírčím řízení a pořád jsem věřil, že bude naše koalice pokračovat.

Zmínil jste, že se vám komplikovala jednání o věcech, na kterých jste se dřív jednoznačně shodli. Například?

Vyjednávání o koupi Pražské plynárenské. Zpočátku šlo o jednoznačný záměr pocházející navíc přímo z ODS. Jednání o budoucí transakci, která směřuje v to, co by město mělo mít tedy vlastní infrastrukturu, přičemž provoz obstarává soukromý podnikatel se však překvapivě zadrhla. Jeden chtěl koupit, druhý chtěl koupit, ale jinak, a třetí koupit nechtěl.

Pražská ODS teď váš záměr koupit Pražskou plynárenskou kritizuje. Tvrdí, že to, co plánujete, jen zatíží městský rozpočet…

Zní mi to velmi pokrytecky. Prvotní výkop, proč se s Pražskou plynárenskou jakožto městskou firmou vůbec má něco dělat, totiž pocházel právě z dílny ODS. A sice na základě dopisu německého spoluvlastníka, který sděloval, že hodlá prodat svůj částečný podíl, a ptal se, zda Praha o něho bude mít zájem. Praha totiž má v rámci smlouvy předkupní právo na tyto akcie. Tak to začalo. Přišlo to k nám z koaliční strany, a že dnes pražská ODS tvrdí něco jiného i když na zastupitelstvu se objevovaly i hlasy akcie koupit považuji za proklamaci v politickém boji.

Zeptám se jako obyčejný obyvatel hlavního města: Proč má Praha akcie Pražské plynárenské koupit? K čemu tato investice za 2,1 miliardy korun bude?

V dlouhodobém horizontu jsem přesvědčen, že veřejné prostředky by neměly být směřovány do míst, které může dělat soukromý sektor. Například veřejná doprava je natolik komplexní veřejnou službou, že když tam pustíte soukromého dopravce, bude vám jezdit pouze na lukrativních linkách, ale nebude schopen obsluhovat některá jiná místa.

To by vám jistě třeba pan Jančura namítnul, že nemá problém jít s Českými drahami do tendru na jakoukoli trať, protože méně výdělečné tratě jsou zase slušně státem dotovány.

Ale soukromý sektor vždycky půjde v pořadí od těch nejvíce výdělečných po ty nejméně. Ostatně, jak to dopadlo v Británii, když Margaret Thatcherová zprivatizovala veřejnou dopravu… Byla to katastrofa a muselo se to vrátit zpátky. Co se týče Pražské plynárenské, jsem přesvědčen, že město by mělo vlastnit infrastrukturu a samotný provoz nechť dělá soukromá společnost. A k tomu se v tuto chvíli nemůžeme dostat jinak než těmito postupnými transakcemi. Tedy, nejdříve něco odkoupíme, pak budeme provoz soutěžit. Je to vize na šest sedm let, ale je, myslím, správné tu cestu zahájit. V tom se shoduji s mým předchůdcem, primátorem Svobodou, který tuto cestu razil, ale pak ztratil sílu a názorové proudy se úplně rozdělily. Pražská plynárenská by měla být něco jako Systém Správy železniční dopravní cesty. To znamená, město by mělo vlastnit potrubí, elektrické vedení, ale kdo tam prodává a jak by už měla být veřejná soutěž. Dnes to tak nejde, protože Praha vlastní 25 procent infrastruktury a obchodu.

První krok jste udělali, zastupitelstvo na poslední, prosincové schůzi řeklo, že Praha akcie koupit má. Kdy můžeme očekávat, že Praha bude mít jak říkáte trubky a soukromníci budou soutěžit o provoz toho, co jimi teče?

Chceme systematicky tři podniky: Pražskou teplárenskou, energetiku a plynárenskou. A to bych viděl ve skutečně delším horizontu na šest sedm let.

Dalším takovým bodem, ve kterém si s ODS nerozumíte, je tunel Blanka. Pořád věříte tomu, že v létě příštího roku tam budou jezdit auta?

Kdybych nevěřil, byl bych špatným vizionářem. Ale v případě Blanky jsme udělali to, co by měl udělat každý, kdo k takovému problému dojde. Najali jsme nejlepší dostupné právníky a postupujeme přesně dle jejich rad. A vězte, že jejich zadáním skutečně je dostavět tunel Blanka co nejdříve. Ale samozřejmě, zákonnou cestou. Jsou to poměrně náročná jednání, protože jen na naší straně existují tři právní týmy, které dohromady tvoří jedno konsorcium. Na straně Metrostavu taktéž. A tento společný postup říká, že existuje velká šance, že do konce prázdnin roku 2014 by tunel Blanka mohl být zprovozněn zákonnou cestou. Samozřejmě ale existuje riziko, že se to nemusí podařit.

Věc v současnosti řeší smírčí soud. Říkáte, že je v jeho zájmu, aby rozhodl rychle. Do kdy by to mohlo být?

Je to jedno z těch rizik. Kdy soud rozhodne, jako politický reprezentant skutečně nedokážu odhadnout.

Kdy jste osobně nabyl přesvědčení, že s Blankou je takový problém, že bude muset rozhodnout soud?

Problémy u tunelu Blanka byly v průběhu celých těch čtyř let od roku 2010 odhalovány postupně. Každá politická reprezentace k tomu dodala kousek a zároveň se děsila toho, že na konci je právní problém. Když pan náměstek Nouza přišel s tím, že bylo překročeno tolik zákonných norem, že už musí nastoupit instituce, která řekne, co je správně a co není, jsem zjistil, že už na samotném počátku, v roce 2006, kdy to bylo zadáno, existoval podle mého názoru jasný závěr, že to podle zákona nepůjde dostavět. V roce 2010 přišla koalice ODS a ČSSD, která řekla, že s Blankou je problém, že nebude stát 31 miliard korun, ale 36… načež přestala fungovat. Můžu se domnívat, že právě kvůli tunelu Blanka. Následně začal dopravu řešit náměstek Josef Nosek z ODS společně s ředitelem odboru městského investora… Nadzvedli tu pokličku jménem tunel Blanka, aby se podívali, zda se voda vaří. A když zjistili, že se sakra vaří, začaly rozpory mezi tehdejším primátorem Bohuslavem Svobodou a jeho náměstkem Josefem Noskem, kteří se vzájemně přetahovali, zda je to zákonné, nebo ne. Pak jsme to převzali my a pokličku nadzvedli úplně.

Bývalý primátor Pavel Bém v nedávných Otázkách Václava Moravce argumentoval, že další náklady na stavbu tunelu Blanka jdou na vrub vašemu vedení Prahy.

Už v roce 2010, kdy to převzala ČSSD s ODS, byly objednané veškeré vícepráce a polovina z nich byla zaplacena. To znamená, že od roku 2010 nešlo nic dělat s tím, že bylo prostavěné něco navíc, a už od tohoto roku bylo jasné, že jsme přešvihli peníze tak, že zákon o veřejných zakázkách byl překročen.

Jak vám bylo, když o vás Pavel Bém ve zmíněných Otázkách hovořil jako o „školákovi", který se nepřipravoval, a teď před sebou „hrne problémy"?

Pro mě, jakožto akademika, je velmi úsměvné pozorovat, jak lidé odpovědní za binec, který tady krůček po krůčku zametáme, se smějí a říkají, že to zametáme špatně. Rozhodně mě to ale nijak nezviklalo.

Dokážete si představit, že byste s Pavlem Bémem šel na pivo?

Dokážu si představit, že s ním zasednu k jednání. Pan Bém byl třeba vždy expert na drogovou tematiku, takže si dokážu představit, že kdybych ji měl nějakým způsobem řešit a pan Bém byl můj politický protějšek, musel bych odmyslet, že je člověk zodpovědný za něco, co kritizuji, a k tomu stolu bych zasednul. Na přátelské pivo bych ale s Pavlem Bémem určitě nešel.

Už zhruba půl roku jste s podporou ČSSD ve vedení Prahy. Jak byste ohodnotil váš současný vztah?

Správa města je velmi zvláštní, protože fungujeme menšinově a je možné pohybovat se jen v mantinelech, které nám umožňuje dohoda, již nad významnými tématy máme. Tato smlouva má na prvním místě zajistit stabilitu Prahy. Co se vlastní lidské spolupráce týče, je pravda, že názorové prolnutí nad věcmi, které nás tady čekají, nacházím s členy sociální demokracie různé, ale obecně se nám daří dělat to, co jsme si předsevzali.

Když se ohlédneme za právě končícím rokem: Co pro vás bylo nejtěžší?

Určitě byla těžká situace kolem povodní v červnu 2013. Náš magistrátní odbor na ni nebyl dobře připraven, krizový odbor připomínal spíše odbor v krizi, jak říká jeden můj kolega. Ale tým lidí, který na tom dělal, to nakonec zvládl velmi dobře. Byť je to z některých stran kritizováno což je pro mě nová zkušenost. Když jsem někde zametal, ať už doma nebo jinde, nestalo se mi, že by někdo říkal, že to zametat nemám, případně, že to zametám úplně špatně.

Jsou tady Vánoce, jak je oslavíte? (rozhovor vznikal před Štědrým dnem pozn. red.)

Tentokrát je slavím v mírně užším režimu než dřív. Za správu města by i ve svátečních dnech vždy měl mít někdo odpovědnost, proto jsme se domluvili, že by bylo vhodné, abych tady do 24. prosince byl. Další období pak přebírají kolegové z rady. Na otočku vyrazím za rodinou a bývalými kolegy do mého rodného města Olomouce, kam každoročně byť v poslední době skoro pouze na Vánoce jezdím.

Jaký dárek by vám na Vánoce udělal velkou radost?

Někdy od osmnácti let dárky přestaly být něčím, na co bych se obzvláště těšil, ale pokud by mi něco udělalo velkou radost, pak lahev ginu, které sbírám. Teď jsem po 16 letech zase začal hrát na klavír, hrál jsem na saxofon nebo klarinet… takže určitě i nějaký takový nástroj, s kterým si můžu v rámci relaxu oddechnout. Ale nečekám, že by mi někdo dával piano (směje se).

Přesto, z těch nečekaných dárků… který vás v poslední době hodně překvapil a potěšil?

Byla to kniha roku 2012 od pana Doležala Jako bychom dnes zemřít měli o faráři Toufarovi. Vůbec knížky, pokud mi je někdo dá, mi obvykle udělají radost a snažím se je ještě ve vánočních svátcích rychle přečíst, protože vím, že během roku se k nim těžko dostanu.

A jak oslavíte nový rok?

Nový rok věřím, že oslavím na lyžích.

Dáváte si nějaké novoroční předsevzetí?

Nedávám, protože nemám pocit, že na přelomu roku se u mne v životě děje cokoli výjimečného proti ostatním dnům. A kdybych si nějaké dal druhý den, asi bych ho stejnak nedodržel.

Jaké první kroky vás čekají v novém roce?

Myslím, že budou přesně korespondovat s tím, co jsme dosud dělali. Pořád nás trápí nešťastná smlouva se Škodou Transportation v dopravním podniku. Pořád nás trápí tunel Blanka. A věřím, že se nám budou dařit i ta drobná opatření. To znamená: když jdu na úřad, nechci, abych tam stál frontu. Když jedu tramvají, nechci, aby mě tam někdo obtěžoval, když jdu po ulici, chci, abych měl prostor pro pěší průchod, a když jedu autem, chci hladký průjezd městem. Je to tisíce drobných opatření a věřím, že budeme mít čas ještě nějaká udělat.

Řekl jste spoustu politických přání, máte i nějaké osobní?

Aby mi vydržel co nejdéle můj současný vztah, kterého si moc vážím, tím spíše, že vznikl během této politické, časově ohromně náročné činnosti.

Váš předchozí dlouhodobý vztah skončil, jak jste mi říkal, když partnerka odjela pracovně do Bruselu a už jste se i kvůli vašemu politickému vytížení nemohli vídat. Co dělá vaše současná známost?

Radši o tom zatím nebudu mluvit, je to skutečně velmi čerstvé. Ale přál bych si, aby to vydrželo."