Všichni po nás chtějí víc peněz

Nová pražská radní pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch Hana Třeštíková (Praha sobě) říká, že veřejný prostor je to nejcennější, co máme, a odmítá, aby v Praze stály sochy jen proto, že je někdo daroval. Slibuje transparentnost, pokud jde o rozdělování městských financí, a už změnila systém udělování účelových dotací, o nichž dosud rozhodovali jen politici. A říká, že noční život města je hodnota, se kterou se musí pracovat tak, aby se v něm dalo žít i bavit se.

LN Jste spokojená s tím, jaké kulturní prostředí dnes nabízí centrum Prahy?

Příliš ne – a rozhodně chceme změnit vnímání Prahy jako levné „chlastací“ destinace. Musíme to udělat, i když už je v tomto směru takříkajíc za pět minut dvanáct. Praha je krásné město s unikátními památkami – a bohužel sem jezdí z velké části turisté, které nejvíc zajímá to, že se tu mohou opít. Jsou to partičky mladých, využívají levné lety, ubytují se v hostelu či v soukromí a obrážejí hospody. Připravujeme řadu opatření, hodně jsme se také inspirovali v zahraničí.

LN Zavedli jste již instituci nočního starosty. Jak bude fungovat?

Jde o projekt, který jsme převzali z Amsterdamu. Náš názor je, že noční život velkoměsta je hodnota, s níž je třeba pracovat. Představa, že se v deset večer zhasne a všichni půjdou spát, je nesmyslná. Noční starosta vše musí vybalancovat tak, aby se ve městě dalo žít, a aby přitom mohly noční podniky existovat a vydělávat. Nejde jen o bary a hospody, ale i o kulturní akce, které končí pozdě. Musíme donutit majitele provozoven, aby pochopili, že noční hluk je i jejich problém. Oni mají ochranku, která hlídá, aby se uvnitř neděly žádné excesy, ale to nestačí, budou muset zajistit, aby jejich hosté nerušili v noci před vstupem. Dřív nebo později se tím budou muset zabývat. Lidé, kteří bydlí v Praze 1, už jsou velmi naštvaní, a my nechceme, aby se centrum vylidnilo.

LN To zatím slibovaly všechny dosavadní politické reprezentace – a nic se nezměnilo. V Praze 1 je také celkově mizerná úroveň služeb, které potřebuje běžný obyvatel, zato obchodů, kde se i po půlnoci prodává alkohol, je hodně. A vznikají nové.

Ať je politická reprezentace jakákoliv, nemůže ovlivnit, jak své prostory pronajímají soukromí majitelé. To by muselo dojít ke změně legislativy – a tam už se zas dotýkáme spousty dalších problémů. Na radnici Prahy 1 ale nyní jsou lidé, kteří tam bydlí, vzešli z občanské společnost a záleží jim na tom. Radní pro majetkové záležitosti v Praze 1 David Bodeček je akční a má smysl pro hospodárnost a transparentnost a já věřím, že dokáže hodně změnit.

LN Organizačně finanční systém pražských divadel je už dlouhá léta nevyrovnaný a nenabízí všem stejné podmínky. Transformací prošlo pár divadel, pak se zastavila. Jak to budete řešit?

To je asi noční můra každého kulturního radního od doby, kdy na počátku nového milénia prošlo proměnou pět pražských scén, a další vytipovaná divadla tento záměr odmítla. Z toho, co jsem si zatím zjistila, vyplývá, že bez potřebného zákona se nehneme dál. Je to ten stále skloňovaný zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, který by měl jít do sněmovny. To by pro nás mohl být návod, podle kterého bychom se k tomuto problému postavili. Pro mě by to také byla záruka, že transformované příspěvkové organizace nezůstanou ve vzduchoprázdnu. Mluvila jsem s ředitelem transformovaného Divadla Archa Ondřejem Hrabem a ten mě upozornil na řadu problémů, které se zpětně projevily. Uvidíme, jak zákon bude vypadat, ale některých momentů se obávám. Možná si stát představuje, že nebude muset vynakládat tolik prostředků, protože budou jiné zdroje, konkrétně mám na mysli Národní divadlo. Praha ale nemá peníze na to, aby se podílela na jeho financování.

LN Ovšem Národní divadlo nyní obhospodařuje dvě opery, což je nákladné. Jsou z velké části navštěvované Pražany, přesto se město na jejich financování vůbec nepodílí. A přitom velké evropské metropole své městské opery mají. Nepřipadá vám to zvláštní?

Asi se to může zdát zvláštní. V tuto chvíli si ale nedovedu představit, že by se město mělo podílet na financování. Za stávajícího stavu bychom museli někomu jinému vzít, ale komu? Za poslední dva měsíce mne navštívili zástupci všech možných kulturních aktérů – od nezávislých divadel přes galeristy, tanečníky, umělce až po ředitele příspěvkovek. Jedna věc všechny spojuje – mají pocit, že mají málo peněz a že si od města zaslouží víc.

LN Důležité je také to, aby grantový systém fungoval dobře a vyváženě. Jaké máte v tomto směru plány?

Sešla jsem se se členy grantových komisí a shodli jsme se, že největším problémem je nedostatek prostředků. Neumím odhadnout, zda se mi podaří finance na granty významně navýšit, ale budu se o to samozřejmě intenzivně snažit.

LN V minulých letech také radnice podporovala projekty mimo granty pomocí instituce zvané spolupořadatelství, což byl prostor pro všelijaké zájmy a protekce. To se přeměnilo v individuální účelové dotace, které byly rovněž neprůhledné. Jak s tím naložíte?

O individuálních dotacích rozhodoval kulturní výbor, který byl složen výhradně z politiků. Nebylo jasné, kolik peněz je na ně vyhrazeno a za jakých podmínek se o nich rozhoduje. A tak se stávalo, že podporu dostaly naprosto nepřijatelné projekty. První, co jsem udělala, bylo, že jsem změnila složení kulturního výboru. Za každou koaliční stranu tam nyní sedí jeden zastupitel a jeden odborník. A ještě se ke každé žádosti vyjadřují členové grantové komise.

LN Jedním z požadavků odborných komisí, které řešily transformaci divadel, byla pravidelná evaluace ředitelů městských příspěvkových organizací, tedy galerií, muzeí i divadel. Budete ji prosazovat?

Musíme se nejprve zaměřit na dodržování systému výměny ředitelů. Teď je funkční období stanoveno na šest let, to mně připadá optimální a budu dbát na jeho dodržení. Takže letos vyhlásíme výběrová řízení ve čtyřech institucích a každý ředitel si může spočítat, jestli se ho to týká.

LN Problémem městských výběrových řízení je, že radnice není pro uchazeče schopná artikulovat zadání. Aby někdo řekl: Toto divadlo má určitou tradici, chceme ji buď zachovat, nebo změnit a chceme určitou profilaci. Jak to vidíte vy?

To máte pravdu, ale dojít k tak jasnému konceptu u každé instituce je náročné. Začali jsme tím, že jsme zadali studii diváckého zájmu, která by nám mohla pomoci se zorientovat.

LN Nyní také končí smlouva Divadlu Bez zábradlí, jež je umělecky nevýznamné a dlouhá léta si za směšně nízké peníze pronajímá sál v městské budově Adria, zatímco město platí mnohem vyšší nájmy v soukromých budovách, kde sídlí tradiční divadla umělecky kvalitní, třeba Divadlo v Dlouhé. Je to dlouhodobě předmětem kritiky. Co s tím hodláte udělat?

Se situací Divadla Bez zábradlí jsem byla obeznámena už den po volbách, kdy mně všichni zúčastnění začali volat a chtěli to řešit. Jsou to dva problémy. Jeden je končící smlouva, to by měla řešit městská akciovka Trade Centrum Praha (TCP), která areál spravuje. Druhý problém byl, že Karel Heřmánek jako provozovatel nemohl žádat o grant, jelikož neměl podepsanou novou smlouvu. My jsme zatím řešili to druhé, přišlo mi nefér, aby nedostal peníze proto, že město nebylo schopné včas vyřešit otázku nájmu. Kulturní výbor mu tedy v rámci účelových dotací poskytl peníze na provoz, z mého pohledu ale dostal částku vyšší, než měl. Už jsme se domlouvali s TCP, že musí jednat o nové smlouvě a jasně vymezit, co se v nejbližší době bude dít. Teď je ale vše v jednání, takže bych nechtěla nic konkrétního říkat.

LN V jakém stavu jsou budovy městských příspěvkovek? Je v úvaze nějaká rekonstrukce?

Čeká nás velká rekonstrukce vinohradského divadla. Ta je velmi drahá a bude se muset pečlivě promyslet. Budou se muset určit priority, přednost bude mít to, co je v havarijním stavu, takže na nějaké nové řešení transportu kulis asi v této fázi nebudou peníze. To je jeden z kostlivců, kteří na mě vypadli ze skříně, a nyní je třeba urychleně rozhodovat.

LN Co veřejný prostor a pražské sochy? To je také dlouhodobě neřešený problém. Připadá vám správné, že se osazují sochy podprůměrných umělců, kteří svá díla městu darovali, jako je třeba Anna Chromy? Pokud ne, hodláte to změnit?

Veřejný prostor je to nejcennější, co máme, a to, že je něco zadarmo, není žádná hodnota. Avšak jedna věc je, co si myslí magistrát, druhá pak, co si myslí starostové městských částí. Za instalaci děl Anny Chromy může bývalý starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký a ještě předtím Jan Bürgermeister. V Praze 7 máme podobný problém s plastikou motýla na Ortenově náměstí, kterou čtvrti věnoval „významný“ argentinský umělec – a tehdejší starosta to posvětil. Je potřeba se starosty jednat. K tomu by nám měl pomoci Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, který vydal Manuál tvorby veřejných prostranství. Tam je jasně stanoveno, co je vhodné a co ne, jak sestavit komisi, která by se tím zabývala, a je tam i kapitola, jak se zbavit nechtěného. Máme také iniciativu Dvě procenta pro umění ve veřejném prostoru – pro ni jsem už jmenovala komisi odborníků. Ta by měla co nejdřív zasedat. Už jsou také vytipovaná místa, na která budeme vypisovat sochařské soutěže.

LN A zmizí tedy sochy Anny Chromy z centra Prahy nebo jiné nepovedené plastiky jako český lev na Klárově, který má být uctěním českých letců v Británii, ale amatérské provedení je spíš jejich potupou?

Je to velká potíž a musíme to probrat s městskou částí. Není jednoduché něco odstranit. Je dobré mít podnět nebo třeba petici, na jejichž základě lze přistoupit k řešení. Napadá mě, že kdyby socha u Stavovského divadla, kterou umělkyně recyklovala i v jiných městech, zmizela, nikdo by si toho ani nevšiml…

LN Jak to bude s novou koncertní síní pro Prahu?

To jsme si museli vyjasnit s koaličními partnery, naše volební téma to nebylo. Jsem toho názoru, že je vhodnější opravit to, co máme, a pak teprve stavět něco nového. Nepochybně Praze koncertní síň chybí a ta myšlenka by se měla dál rozvíjet. Za čtyři roky bychom to mohli dotáhnout ke studii proveditelnosti, případně přípravě architektonické soutěže. Na vytipované lokalitě u metra Vltavská je také zainteresováno mnoho hráčů, třeba Stavby silnic a železnic – a s těmi všemi se bude muset jednat. A další otázkou je, kde na síň Praha vezme peníze.

LN Předchozí vedení města chtělo pod bývalou Stalinovou sochou vybudovat galerii. Jaký je váš názor na tento plán?

Od počátku jsme byli proti. Z našeho pohledu je třeba Letenské sady chránit a jakýkoliv zásah v podstavci by to problematizoval. Není pravda, že by se v parku nic nezměnilo, musela by se řešit doprava, zásobování a další věci spojené s provozem takové instituce. A je to pořád jen podstavec, je to díra, ne budova. Proti jednorázovým akcím nejsme, ale neměl by o tom někdo začít přemýšlet jako o místu pro pravidelné projekty.

LN Co bude s dalším jablkem sváru, Muchovou Slovanskou epopejí?

Domluvili jsme se se starostou Moravského Krumlova, že pokud seženou peníze na základní úpravy v zámku, tedy zlepšení klimatických podmínek, instalaci bezpečnostních opatření, zlepšení osvětlení a podobně, Epopej jim na pět let půjčíme.

LN Pokud vím, máte zásadní plány i s holešovickou tržnicí. Můžete je přiblížit?

To je jedna z našich priorit, cítíme tam velký kulturní potenciál, je to ideální prostor pro mix kultury, gastra, obchodů. Novému rozvoji už pomohla Jatka 78 či Trafo Gallery a my nyní chceme vyčistit dvě páteřní třídy od stánků, které ani nemají stavební povolení. Tím by se to celé nadechlo a vzniklo by místo pro venkovní akce.

LN Nebojíte se, že vás pobyt v politice zdeformuje?

Bojím – a velmi. Snažím se hlídat. Bojím se, že člověk ztratí kontakt s realitou a stane se papalášem. Bohužel aparát kolem dělá všechno pro to, aby si politici začali myslet, že jsou něco víc než ostatní. Doufám ale, že mám kolegy a blízké, kteří mě včas plácnou přes prsty. Také bych řekla, že to víc hrozí u kariérních politiků než u lidí, kteří se do politiky rekrutovali z občanské společnosti.