Jak na radnici dupou Klausovi králíci a [8722]pidlova šaratice

Lidové noviny - 12.4.2003
Autor: Jaroslav Plesl
Ekonomický diář Jaroslava Plesla
Vypadla na mě z poštovní schránky nevyžádaná propaganda z pražského magistrátu Listy hlavního města Prahy. Prohlížel jsem si nudný úřednicko-politický věstník a přemýšlel o zbytečně vykácených stromech, ale na poslední stránce jsem narazil na opravdu zajímavou informaci. Magistrátní Listy graficky upravuje pražská firma Rabbit & Rabbit čili agentura, která pro ODS pracuje na předvolebních kampaních a jejímž zaměstnancem byl až donedávna dnešní šéf tiskového odboru prezidenta a jeden z nejbližších poradců Václava Klause Petr Hájek. Rabbit & Rabbit (česky: Králík a králík) připravovala pro ODS kampaň už v roce 1998, kdy její majitel Radek Tomas - podle informací zveřejněných v týdeníku Respekt - vymyslel Klausovo oblíbené heslo Hlavu vzhůru! Tomasova firma si tak pojistila další zakázky od občanských demokratů a na přípravě předvolební kampaně ODS se podílela i loni. Za Klausovo fiasko ovšem nenese tak úplně odpovědnost, neboť - tentokrát zase podle informací časopisu Týden pracovala jen na některých částech kampaně. Přesto je zajímavé, že teď "odéesácká reklamka" pracuje pro magistrát, neboť Pavel Bém byl jedním ze dvou hlavních neformálních architektů loňské předvolební agitace ODS. Tím druhým byl vcelku neznámý muž jménem Boris Šťastný, který vymyslel Klausovy automatické telefonáty občanům (čímž Klausovi fakt pomohl), a za to teď dostal místo na Hradě. Takže jsou vlastně šťastní úplně všichni: Klaus je prezidentem, Bém primátorem, Šťastný poradcem a Tomas má zakázku od radnice. Spokojený může být i Mirek Topolánek, protože teď už mu snad králíčci uklizení na magistrátu a na Hradě kampaň nezfušují. Uklizený se může cítit i bývalý šéf Vivendi Universal Jean-Marie Messier, který svého času velmi podráždil své spoluobčany prohlášením, že postavení francouzské kultury už dávno není výjimečné. Internetová bublina ovšem praskla a s pádem ceny akcií Vivendi padl loni také Messier, který před Francií dává jednoznačně přednost Americe. I v bydlení. Proto mu také Vivendi v roce 2001 koupila v New Yorku luxusní firemní rezidenci za 17,5 milionu dolarů, přičemž další tři miliony stála její rekonstrukce. Messier tu za měsíční rentu ve výši dvacet tisíc dolarů bydlel až do minulého měsíce, kdy dostal výpověď. Podle informací zveřejněných tento týden v deníku The Wall Street Journal totiž od prosince nezaplatil nájemné. Firma chce byt prodat a utržené peníze se mají vrátit na podnikový účet. Jelikož se však Messier se svým bývalým zaměstnavatelem soudí o odstupné ve výši 18 milionů eur, mohly by nakonec tyto peníze skončit na jeho kontě. Smutnější je ovšem sledovat konec snu jednoho Francouze, který chtěl podnikat v americkém stylu. Ke konci se podle mnoha pozorovatelů české politické scény blíží i utrpení vládního kabinetu Vladimíra Špidly. Minule jsem tu citoval výrok šéfa ekonomického institutu CERGE Jana Hanouska, který ve Financial Times přirovnal vládu k člověku padajícímu z okna. Náraz se sice blíží, ale on říká: Zatím je všechno v pořádku. Vtipné metafory na situaci Špidlova kabinetu jsou teď, zdá se, zvlášť v interview pro zahraniční ekonomická média velkou módou. Ve čtvrtečním rozhovoru pro agenturu Bloomberg použil politolog Bohumil Doležal následující přirovnání: "Vláda je jako stařec, který ví, že zemře, ale neví, kdy to bude." Možná by stálo za to vypsat soutěž o nejtrefnější paralelu a hlavní cenou může být kopie Špidlovy demise. Třeba: Premiér je na tom jako vánoční kapr v listopadu. Nebo: Česká vláda připomíná běžce, který v půlce maratonu hasí žízeň šaraticí. Anebo: Ministrům je úřad platný asi jako plánovací kalendář jepici. Ale možná je to všechno přesně obráceně: My, obyvatelé Česka, jsme na tom jako vláda Vladimíra Špidly.