Portál Pražana
Jen tržní nájem nemusí vždy rozhodovat
Hospodářské noviny - 8.4.2002
"Ze skleniček se člověk nenají a hypermarkety asi všechno nevyřeší," říká pražský radní Filip Dvořák, když se zamýšlí nad tím, jak lze v podmínkách hlavního města - a zejména v jeho centru - podpořit pekařské, zelinářské či řeznické krámky, stejně jako poskytovatele služeb, levnější jídelny či cukrárničky, aby nebyly vytlačovány prodejnami luxusního zboží profitujícími pouze ze zahraničních turistů.
hn: Jak tedy řešit rozpor mezi logickým očekáváním, že radnice ze svých nebytových prostor získá do městské pokladny co nejvyšší tržní nájemné, a tím, že občané současně požadují, aby si měli kde koupit housku, nechat si zhotovit duplikát klíče či zajít do cukrárny na kávu, jejíž cena pro ně nebude přemrštěná?
Hlavně v centru velkoměsta pochopitelně nebývá obchod jako obchod. Mnozí, kdo procházejí pražské Příkopy, se stále ještě domnívají, že všechny obchody na této zóně musí mít úplně stejné nájemné. Jenže otevřu-li si v této lokalitě třeba uzenářství a platím roční tržní nájemné i 20 tisíc korun za metr čtvereční, pak asi budu muset deset deka salámu prodávat za, dejme tomu, čtyři stovky. A od toho se dostáváme k otázce, kdy a zda vůbec je obecným zájmem, aby obec preferovala někoho, kdo jí za pronajaté nebytové prostory do obecní pokladny přinese méně peněz. S těmito problémy se potýkala po malé privatizaci počátkem devadesátých let Praha 1. Ti, kdo tam vydražili potravinářské prodejny, začali místo pečiva a mléka prodávat trička, křišťál nebo české granáty.
Ale připomeňme si i hysterii v roce 1993, kdy se i ve sdělovacích prostředcích lomilo rukama nad tím, že z centra Prahy mizejí knihkupectví a že národ přestane číst. A ejhle, dnes snad největší knihkupectví v republice je umístěno přímo na Václavském náměstí - a dokonce za tržní nájemné! Proto si raději v těchto záležitostech ponechávám chladnou hlavu. Sám si dobře vzpomínám na pokusy dostat do středu města například levnější jídelny, a když se jejich majitelům poskytly různé úlevy a oni své provozovny slavnostně otevřeli, guláš tam byl nakonec za stejnou cenu jako ve drahých restauracích pro turisty. Ale jinak samozřejmě souhlasím: V centru stále existují problémy se službami. My na to narazili v případě uvolněného řeznického krámu v ulici Na Můstku, čili na high adrese uprostřed hlavního města. Samozřejmě máme na tuto prodejnu zajímavé nabídky od zlatníků či třeba "skleničkářů". A už vyvstává otázka: Máme tam mít raději obchod se salámy - a vyinkasovat do obecní kasy o možná až čtyři milióny korun méně, než kdybychom tam pustili klenotnictví? Stojí za to vůbec ten salám, který si na Můstek místní lidé beztak nebudou chodit kupovat a raději pro sebe zvolí levnější salám z Kotvy? Uzenářský sortiment na Můstku by byl jen pro turisty a samozřejmě i pro ty české občany, kteří ve středu hlavního města pracují a rádi si odskočí třeba na teplý ovar. A těm by možná bylo jedno, jdou-li si pochutnat na párek s křenem do ulice Na Můstku nebo za roh do Provaznické ulice, která z hlediska cizineckého ruchu už není tak lukrativní, a tudíž pronájmy jsou v ní nižší. Proto jsem rád, že na toto téma v minulých dnech proběhla na webových stránkách magistrátu veřejná diskuse, která by nám mohla napomoci lépe se zorientovat v názorech veřejnosti. Za určitý prubířský kámen budu považovat i další osud zmíněného řeznictví.
hn: A jaké jsou předběžné výsledky této diskuse?
Prakticky 10:0 pro to, aby hlavní město více podporovalo živnostníky a malé podnikatele a umožnilo jim svou činnost rozvíjet zejména v centru.
hn: Co z tohoto zjištění sám pro sebe vyvozujete?
Především to, že je třeba začít o věcech víc přemýšlet a třeba se i chytit nějakého dobrého nápadu, který se už jinde v praxi konkrétně uskutečňuje. Nicméně už teď jsem přesvědčen o tom, že prioritně si je potřeba vždy nejprve zodpovědět otázku, co by v nabízeném nebytovém prostoru mělo být, a teprve pak nechat ve výběrovém řízení proběhnout soutěž o výši nájemného. Ale diskuse na internetových stránkách magistrátu mě taky poněkud zaskočila. Totiž v tom smyslu, že do ní vstupovali hlavně jednotliví občané, avšak žádný představitel hospodářské komory, žádné místní spolky živnostníků a podnikatelů, žádná profesní společenstva apod. Jediný, kdo byl ochoten diskutovat, byl předseda pražského Sdružení podnikatelů v pohostinství. Pro mě však přesto hospodářská komora a další sdružení tohoto typu představují přirozené partnery, s nimiž bychom se o pomoci malým podnikatelům měli radit společně.
Ivan Ryšavý
"Ze skleniček se člověk nenají a hypermarkety asi všechno nevyřeší," říká pražský radní Filip Dvořák, když se zamýšlí nad tím, jak lze v podmínkách hlavního města - a zejména v jeho centru - podpořit pekařské, zelinářské či řeznické krámky, stejně jako poskytovatele služeb, levnější jídelny či cukrárničky, aby nebyly vytlačovány prodejnami luxusního zboží profitujícími pouze ze zahraničních turistů.
hn: Jak tedy řešit rozpor mezi logickým očekáváním, že radnice ze svých nebytových prostor získá do městské pokladny co nejvyšší tržní nájemné, a tím, že občané současně požadují, aby si měli kde koupit housku, nechat si zhotovit duplikát klíče či zajít do cukrárny na kávu, jejíž cena pro ně nebude přemrštěná?
Hlavně v centru velkoměsta pochopitelně nebývá obchod jako obchod. Mnozí, kdo procházejí pražské Příkopy, se stále ještě domnívají, že všechny obchody na této zóně musí mít úplně stejné nájemné. Jenže otevřu-li si v této lokalitě třeba uzenářství a platím roční tržní nájemné i 20 tisíc korun za metr čtvereční, pak asi budu muset deset deka salámu prodávat za, dejme tomu, čtyři stovky. A od toho se dostáváme k otázce, kdy a zda vůbec je obecným zájmem, aby obec preferovala někoho, kdo jí za pronajaté nebytové prostory do obecní pokladny přinese méně peněz. S těmito problémy se potýkala po malé privatizaci počátkem devadesátých let Praha 1. Ti, kdo tam vydražili potravinářské prodejny, začali místo pečiva a mléka prodávat trička, křišťál nebo české granáty.
Ale připomeňme si i hysterii v roce 1993, kdy se i ve sdělovacích prostředcích lomilo rukama nad tím, že z centra Prahy mizejí knihkupectví a že národ přestane číst. A ejhle, dnes snad největší knihkupectví v republice je umístěno přímo na Václavském náměstí - a dokonce za tržní nájemné! Proto si raději v těchto záležitostech ponechávám chladnou hlavu. Sám si dobře vzpomínám na pokusy dostat do středu města například levnější jídelny, a když se jejich majitelům poskytly různé úlevy a oni své provozovny slavnostně otevřeli, guláš tam byl nakonec za stejnou cenu jako ve drahých restauracích pro turisty. Ale jinak samozřejmě souhlasím: V centru stále existují problémy se službami. My na to narazili v případě uvolněného řeznického krámu v ulici Na Můstku, čili na high adrese uprostřed hlavního města. Samozřejmě máme na tuto prodejnu zajímavé nabídky od zlatníků či třeba "skleničkářů". A už vyvstává otázka: Máme tam mít raději obchod se salámy - a vyinkasovat do obecní kasy o možná až čtyři milióny korun méně, než kdybychom tam pustili klenotnictví? Stojí za to vůbec ten salám, který si na Můstek místní lidé beztak nebudou chodit kupovat a raději pro sebe zvolí levnější salám z Kotvy? Uzenářský sortiment na Můstku by byl jen pro turisty a samozřejmě i pro ty české občany, kteří ve středu hlavního města pracují a rádi si odskočí třeba na teplý ovar. A těm by možná bylo jedno, jdou-li si pochutnat na párek s křenem do ulice Na Můstku nebo za roh do Provaznické ulice, která z hlediska cizineckého ruchu už není tak lukrativní, a tudíž pronájmy jsou v ní nižší. Proto jsem rád, že na toto téma v minulých dnech proběhla na webových stránkách magistrátu veřejná diskuse, která by nám mohla napomoci lépe se zorientovat v názorech veřejnosti. Za určitý prubířský kámen budu považovat i další osud zmíněného řeznictví.
hn: A jaké jsou předběžné výsledky této diskuse?
Prakticky 10:0 pro to, aby hlavní město více podporovalo živnostníky a malé podnikatele a umožnilo jim svou činnost rozvíjet zejména v centru.
hn: Co z tohoto zjištění sám pro sebe vyvozujete?
Především to, že je třeba začít o věcech víc přemýšlet a třeba se i chytit nějakého dobrého nápadu, který se už jinde v praxi konkrétně uskutečňuje. Nicméně už teď jsem přesvědčen o tom, že prioritně si je potřeba vždy nejprve zodpovědět otázku, co by v nabízeném nebytovém prostoru mělo být, a teprve pak nechat ve výběrovém řízení proběhnout soutěž o výši nájemného. Ale diskuse na internetových stránkách magistrátu mě taky poněkud zaskočila. Totiž v tom smyslu, že do ní vstupovali hlavně jednotliví občané, avšak žádný představitel hospodářské komory, žádné místní spolky živnostníků a podnikatelů, žádná profesní společenstva apod. Jediný, kdo byl ochoten diskutovat, byl předseda pražského Sdružení podnikatelů v pohostinství. Pro mě však přesto hospodářská komora a další sdružení tohoto typu představují přirozené partnery, s nimiž bychom se o pomoci malým podnikatelům měli radit společně.
Ivan Ryšavý
8. dubna 2002
8. dubna 2002