Jiří Hanibal: MEMENTO (A)MORI

Výstava Jiřího Hanibala zahrne na padesát kreseb a maleb z posledního desetiletí autorovy tvorby. Český malíř žijící ve Francii zde vedle svého nového cyklu ilustrací k Erbenově Kytici představí sérii starozákonních výjevů i brutalistní malby s intimní tématikou. Jiří Hanibal se v Praze prezentuje sporadicky, o to více je jeho výstava na současné kulturní scéně překvapivým objevem.

Jiří Hanibal studoval v ateliéru malby profesora Jiřího Sopka na pražské Akademii výtvarných umění. Své vzdělání prohloubil na l'Ecole Supérieure des Beaux-Arts v jihofrancouzském Toulouse a následně na Beaux-Arts v Paříži, kde byl jeho profesorem mimo jiné Pierre Alechinsky. Studia završil na  pařížské l'Ecole des Arts Décoratifs. Žije v Paříži, kde působí jako filmový architekt.

Snad i díky tomu, že nikdy nebyl nucen podbízet se, zůstává Hanibal ve svém výrazu divoký a autentický. Tvorba pro něj není konceptuální koketérií, ale syrovou a mnohdy i surovou osobní zpovědí, která vzdoruje módním vlnám. Může se dokonce zdát, jako by šel sveřepě proti proudu. Vychází z odkazu Jana Baucha, Georgese Rouaulta a německých expresionistů. Nicméně, jak napsal spisovatel a diplomat Václav Jamek, v Hanibalově případě jde o „expresionismus vážný, směřování až duchovního, který si podržuje stylovou i názorovou agresivitu a exis­tenciálně podložený sarkasmus, který jen výjimečně přechází do grotesknosti“. V poslední době se malíř noří ještě hlouběji do historie až k dekadenci a symbolismu. Zásadní vliv na něj měl ale především mistr poloviny 19. století Gustave Doré, do jehož grafických listů zasahuje vlastními uměleckými intervencemi.

Dílo Jiřího Hanibala se pohybuje ve dvou základních rovinách, které by se daly označit jako intimní a religiózní. Jeho ústředním motivem je lidská figura. Pojímá ji dramaticky, režíruje ji jako herce na jevišti, obdařuje ji hutnými emocemi. K jejich ztvárnění si pomáhá pastózní hmotou barvy, kterou nanáší v takřka reliéfních vrstvách. Vystačí si převážně s minimalistickou barevnou škálou – černou a především pak se zlatou barvou, která posvěcuje profánní výjevy a zároveň ironizuje sakrální témata, která u Hanibala splývají s erotikou obnaženou na dřeň, palčivou ve své pomíjivosti. Dualismus zlaté a černé zde dosahuje mystických rozměrů symbolizujících vzestup a pád, posvěcení a zavržení, věčné, životadárné i zničující spolčení Érose a Thanata a naznačuje tak oba konce vertikály lidského bytí, i toho, co jej přesahuje.

Více informací:

• Stručný životopis Jiřího Hanibala
• Samostatné výstavy
• http://www.nrpraha.cz/program/477/jiri-hanibal-memento-amori/