Politika je práce, došlo mi to pozdě

Pražský lídr hnutí STAN Petr Hlaváček věří, že po komunálních volbách pomůže moderovat debatu. „Pohled Spolu na cyklostezky je nedorozumění,“ říká.

Poslední čtyři roky je z pozice prvního náměstka primátora druhým mužem Prahy, přesto je pro mnoho voličů téměř neznámý. Minulé volby kandidoval architekt Petr Hlaváček v barvách TOP 09, nyní jde do voleb za Starosty, kteří však v posledních měsících řeší jeden skandál za druhým. Radní pro územní rozvoj v rozhovoru pro Deník N vysvětluje, že síla hnutí je ve schopnosti domluvit se.

Jak vidíte svoje šance na to, že i příští volební období budete pokračovat jako radní pro územní rozvoj?

Bojujeme, pracujeme. Za čtyři roky jsme předvedli práci, ve které chceme pokračovat. Náš tým včetně mé maličkosti má dobré moderační schopnosti. Ve složité struktuře města jako Praha, kde každá dohoda znamená složitou mnohočlenku, jsme důležitou součástí.

S hnutím STAN to nyní nevypadá vůbec dobře. Je zavalené skandály, preference rapidně padají. Takhle jste si to asi v únoru, kdy jste se na spolupráci se Starosty dohodl, nepředstavoval.

Už jsem toho zažil hodně. Když jsem byl malý, dorazily ruské tanky. Zažil jsem, když padla dvojčata a táta mi tehdy volal, že bude válka. Padly Lehman Brothers a my jsme v kanceláři neměli půl roku práci. Ve všech případech měli po takových událostech pravdu ti, kteří pracovali, a to i za normalizace. Když jste architekt a máte odpovědnost, víte, že lidé potřebují bydlet, tak prostě pracujete, chcete mít dobrý výsledek. A to jsem na magistrátu dělal.

Řešil jste, za koho vlastně kandidovat. V minulých volbách to byla koalice TOP 09 a STAN, teď se řešila i vaše možná kandidátka za Spolu. Byla dobrá volba jít za hnutí STAN?

Když jsme přišli na magistrát, byl tady územní rozvoj v úplném rozkladu. Vyostřené vztahy s investory či občanskou veřejností, kolaps územního plánu. Všichni jen říkali, co by se mělo. Udělali jsme hodně práce, proto o nás byl zájem. Já jsem navíc ve středu politické kultury.

Říkáte o sobě, že jste konzervativec.

Jsem konzervativec, ale chci mít město pro všechny. Pro všechny! To je obsah města. Směřuju k tomu, že jsme zde odvedli práci a byl o nás zájem. Mluvím schválně o nás, protože jsme tým. Jsou tady moji studenti a také komunita, která má zájem o lepší město.

Minulé volby jste byl trojkou na kandidátce Spojených sil za TOP 09, proč ne tedy za ně?

Z TOP 09 mě úplně organicky vytřídil Jiří Pospíšil. Já mu to nevyčítám, je to ukázka odcházejícího způsobu politického myšlení. Topka mi není vzdálená, je to liberálně-konzervativní strana. Jenže já a moji kolegové jsme tam najednou nemohli pokračovat. Lidé z ODS říkají, že o mně přemýšleli, ale nikdo mi nezavolal, nikdo si se mnou nesedl.

Nešel jste na kafe se Zdeňkem Zajíčkem, šéfem zastupitelů za ODS?

Šel, ale ne na tohle téma. A vlastně ani nevím, jak bych odpověděl. Občanskou demokratickou stranu a Petra Fialu vnímám pozitivně. To první jako sdělení, to druhé jako osobnost.

Říkal jste, že chcete pokračovat, aby vaše projekty neskončily v koši.

Ano. Zažil jsem to na Institutu plánování a rozvoje (IPR) a viděl jsem, do jakého marasmu se město může dostat. Funguje jako autíčko na setrvačník – to autíčko docela svižně jede, ale čas od času potřebuje nový směr či energii. To je to, co dělá zodpovědný politik. Když v Praze nastoupí nekompetentní vedení, což může být jeden z možných výsledků voleb, bude to hrozná škoda.

Když zrekapitulujeme vaši práci, jde zejména o projekty a plány, které nejsou dotažené. Bavíme se o tom, jak by měla Praha vypadat, ale zatím nevypadá. Myslíte, že vám to do voleb stačí?

Přemýšlím o tom každý den, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Chybně jsem vycházel z toho, že voliči naši práci uvidí. Je obrovské množství lidí, kteří ji vidí, ale… Před půl rokem jsem se pobavil, když se v nějakém magistrátním průzkumu ukázalo, že mě skoro nikdo nezná. Podcenili jsme to. Jsou politici, kteří s násobně menším obsahem udělají násobně větší dosah. To je pro mě největší poučení, nejsem na to hrdý.

Vnímám, že politika je práce, a mrzí mě, že mi to došlo pozdě. Nejde o to, že bychom se vychloubali nebo brali práci někoho jiného, ale abychom vysvětlili, že o městě přemýšlíme dvacet let a že to je cesta, jak se vysekat z věcí, o kterých lidé mluví ve zkratkách – krize bydlení, doprava, zácpy.

Opakovaně zaznívá, že minimálně z urbanistického pohledu je problémem Prahy nekontinuita, naposledy o tom mluvil třeba Adam Gebrian. A součástí politiky je i schopnost uspět, vítězit.

Souhlasím. Mým problémem je, že jsme nepracovali na spravedlivém a rozumném PR, aby bylo vidět, co jsme udělali.

Myslíte tím, že vám primátor Zdeněk Hřib sebral zásluhy?

Zdeněk Hřib by to bez nás nedal, ale to je jiné téma. Je to chyba, děláme vše, abychom to vysvětlili. Ale pracují proti nám lidé, kteří nerozeznají hranici mezi dobrem a zlem.

POHLED NA CYKLOSTEZKY

Kdyby vaše koalice zůstala i nyní, tedy teď už na půdorysu Pirátů, Prahy sobě a STAN, byl byste spokojený?

Možností je víc a na rovinu říkám, že si nedovedu představit spolupráci s ANO. Je to těžký soupeř, Patrik Nacher najel na sociální témata, která významnou měrou nejsou v kompetenci města. Není možné teď říct, že nebudu komunikovat s ODS, ale v klidu můžu říct, že nebudu komunikovat s SPD.

Favoritem voleb je zatím Spolu. S programem a prohlášeními, která slýchám od vás, a naopak od nich, jsou vaše pohledy na město kompatibilní?

Třeba pohled Spolu na cyklostezky je nedorozumění a kolegové to určitě pochopí. A to sedí i na jiná témata. Třeba z mého pohledu absurdní dehonestování metropolitního plánu, který je velmi poctivě odpracovaný a je to nástroj města, který umožňuje udělat městský okruh. Ten se díky naší práci společně s Adamem Scheinherrem dostal do podoby dopravní stavby s lidskou tváří. A je to jediná cesta, jak tu věc postavit. Tvářit se, že mou prioritou jsou dopravní stavby, a nevnímat kontext, je nedorozumění, které se dá vysvětlit.

Je to tedy z jejich strany populismus?

Je to nedorozumění. A to v takovém smyslu, že se dá vymoderovat. Máme obrovské moderační schopnosti. Přesvědčili jsme kolegy Piráty, že je třeba stavět domy a že být proti všemu není jediná cesta. Oni to pochopili a změnili své paradigma.

Když jsme u ODS, zaujal mě váš spor, který vedete o dva projekty na bydlení, jednoho ze zásadních problémů Prahy – Smíchov na Praze 5 a Ládví na Praze 8. Oba jsou přitom spory lokálního versus většího zájmu. Co s podobnými věcmi dělat?

Demokracie je složitý nástroj a jsou národy, které si ho udělaly trochu složitější. V Bavorsku byla tradičně přímá volba a v částech okupovaných po válce Francií zavedli netradiční proporční volbu. Všimli si, že je tam dohoda složitější. Před lety zavedli možnost přímé volby primátora s jasnými pravidly, kdy musí věci řešit v zastupitelstvu, a prodloužili mu mandát. Neříkám, že je to jediná cesta, ale že důvod byl, aby se zjednodušila dohoda. Byla to německá cesta na základě poznání a města se začala dost rozvíjet.

ZMĚNIT ZPŮSOB DOHODY

Co si z toho má čtenář odnést?

Potřebujeme zjednodušit matrix dohody. Otevřeně jsem řekl, že kdybych byl primátorem, udělám schůzku s městskými částmi a řeknu: „Chlapi, holky, tohle už není možné a vinu na neúspěchu poneseme všichni.“ Musíme najít cestu.

Což by znamenalo omezení síly městských částí a převzetí pravomocí magistrátem?

Ať je územní plánování v rukou samosprávy, protože to nikdo jiný nedohodne. Povolování ať se pak klidně dělá na poště. Proto jsme nebyli proti centrálnímu stavebnímu úřadu, ale za podmínky, že tu dohodu, kde bude škola či školka nebo jak mají být široké ulice, si udělá město samo.

Složité je určit, co je samospráva. Jestli 51 různých městských částí s různou váhou, různým politickým obsazením a úřednickým aparátem, nebo město. Když jsem za Adriany Krnáčové pomáhal s projektem na metro D, tak byl v Praze tehdejší starosta Hamburku Olaf Scholz. Když jsem mu řekl, že máme 51 městských částí, hodně se smál. Hamburk s 1,8 miliony obyvateli má sedm městských částí, které řeší primárně školství a sociální záležitosti.

Ptám se i proto, že hnutí STAN v Praze vzniklo právě na silných starostech městských částí. Nedokážu si představit, že třeba kolegyni Janě Plamínkové vyprávíte, že je dobré mít méně městských částí.

Ale já to říkám s láskou, ve prospěch všech. Ta strana se za poměrně specifických okolností mění, teče přitom hodně krve. Ti lidé přišli za mnou, protože vědí, že chci debatu vést, ale nemůžou ode mě čekat podraz nebo nekoordinované jednání. Jestli máte organismus, ať už třídu ve škole, nebo pionýrský oddíl, a něco vám tam neklape, je vaší povinností problém vyřešit, protože všichni máme společný cíl.

Ale vnímáte to jako brzdu.

Vnímám to jako něco, co by Praze pomohlo. A to v otázkách, které jsou pro mě zásadní – masivní urbanizace, klimatická změna, stárnutí obyvatelstva a technologická změna na trhu práce.

Myslíte si, že to voliči vnímají jako nejzásadnější otázky současnosti?

Pražští voliči jsou vzdělaní a já jsem jim to jen nedokázal vysvětlit. To, že město neděláme pro mě nebo Jendu Čižinského, ale pro nastupující generaci lidí. To si musí všichni uvědomit. Znamená to i empatii a řešení pro seniory, kteří nemůžou bydlet ve velkých bytech, kde jim možná bude zima, protože nebudou mít na energie. Společnost nároků, kterou drží Andrej Babiš a ultralevice, není cesta. Lidé chtějí bydlet v hezkém, obytném a odolném městě.

Občas mám pocit, že strany a voliči propadají lacinému populismu. V Praze se řeší, jak zlevnit parkování, jízdu autem, jak udělat MHD zdarma, jak vysázet miliony stromů do ulic. Nemáte ten pocit?

V územním rozvoji pracujeme s velkým negativním sentimentem. Vždy si říkáme, že musíme postavit třeba Palmovku nebo Nové Dvory, kus hezkého města, aby tam lidé přišli a řekli si: „Aha!“ Jenže to je strašně dlouhá práce a potřebujeme čas.

Voliči chtějí hezké město s filharmonií, novou Palmovkou, Hradebním korzem. Nechtějí ale, aby to bylo překotné. A to je složité, protože velká věc nemůže vzniknout příští rok.

V létě jsem byl na dovolené v německém Hamburku a byl jsem nadšen z HafenCity, což je unikátní městský development, nádherná, postupně vznikající čtvrť. Zmiňuji to proto, že právě tato čtvrť byla inspirací pro vznik Pražské developerské společnosti. Je to však do Česka vůbec přenositelné?

Co se nedá zachránit, je fakt, že stát a město prodaly pozemky v Praze do soukromých rukou. Kdybych u toho byl, prosil bych stát, ať to nedělají, protože je to v neprospěch všech, hlavně soukromých vlastníků.

Když byl Matěj Stropnický náměstkem pro územní rozvoj a územní plán, tak jsem s ním v ničem nesouhlasil. Ale to, že bychom měli Sekyře Group pozemky vyškubnout, na tom jsme se shodli, ale prostě to nejde. Proto alespoň vyjednáváme dohodu takzvané kontribuce, tedy aby se firma podílela na veřejné vybavenosti.

Teď mluvíte o Rohanském ostrově, kde je velký projekt společnosti Sekyra Group?

Rohanský ostrov vydřela první republika pro dostupné sociální bydlení tím, že zregulovala řeku. Tam byla všude voda a oni ji tenkrát přimknuli blíž k Praze 7, aby získali park a místo pro bydlení. Tady to nějací šmejdi prodali. Abych byl férový, Alexandra Udženija poté zvýšila cenu, protože si uvědomila, jaký je to problém. Kdyby tady před dvaceti lety byl nějaký Hlaváček a dělal regulační plán, tak by padesát procent pozemků rozprodal soukromému sektoru, dvacet procent by postavil a třicet by rozprodal družstevnímu bydlení a Baugruppe (skupina lidí, která spojí finance a vybuduje si vlastní bydlení; pozn. red.). Garantuju vám, že ta čtvrť by dnes stála.

Chápu to správně, že na projektech jako Bubny nebo Žižkov už město podle vás může jen lepit rány?

Město má omezené schopnosti, ale nemá propadnout v pláč a říkat, že jsou investoři zločinci. Musí pracovat dál. V tom, co nyní Pražská developerská společnost dělá, je asi osm tisíc bytů. V tom, co by mohla dělat a nezvládá, jako jsou třeba Letňany, bude dalších osm tisíc bytů. To není bezvýznamné číslo. To je práce na minimálně osm let. V horizontu několika let vznikne 16 tisíc dostupných bytů pro dohodnuté skupiny obyvatel na základě transparentní politické debaty. Pouze říkám, že město mohlo dělat víc a situace mohla být jiná.

Dlouhodobě jste řešili problémy s ministerstvem pro místní rozvoj. Změnilo se to po nástupu Ivana Bartoše?

Ivan je fajn, velmi…

Cítím tam velké ale.

Ne, vůbec. Řeknu to takhle – jsem velký vlastenec, mám to tady fakt rád. Ale je potřeba se dívat i za hranice. To, že starostové měst ve Francii a Německu rostou a přecházejí do státní správy, je evropský standard. Tady se to z nějakých důvodů neděje. Možná je to tím, že politika velkých měst je masakr a lidé končí na kapačkách, v blázinci nebo vyčerpaní. V Česku to nefunguje. Ti nejvyšší politici nemají zkušenost se složitým organismem velkého města, na kterém stojí demokracie. Kdybych se to snažil vědecky popsat, je to druh státního paternalismu úřednického typu.

Jinými slovy, že stát chce dohlížet na fungování samospráv, tedy i měst?

Ano, ale není reprezentován volenou strukturou, ale úřednickým aparátem. Zaměňuje se to za veřejný zájem.