Primátor Jan Kasl si prohlédl Centrum Zlatý anděl
Dnes dopoledne si pražský primátor Jan Kasl prohlédl Centrum Zlatý anděl za doprovodu představitelů firem, které se podílely na realizaci projektu.
O zasazení tohoto moderního komplexu z hliníku a skla do starší zástavby se vyjádřil jako o prostorovém dialogu. „Je to projev doby, století, roku…,“ řekl primátor. „Já myslím, že se povedlo do prostoru vymezeného předchozími demolicemi dostat rozmanitou skladbu objektu, který sem velice dobře zapadl.“ Jan Kasl se domnívá, že Pražané si rychle na nový komplex zvyknou, byť se třeba někomu tento typ architektury či nápisy na domě nelíbí. „To je samozřejmě věc osobního vkusu, ale ten dům je kvalitní silná architektura a zcela jistě se prosadí sám v průběhu příštích let.“ Pokud jde o řešení interiérů budovy, kde sídlí například společnost Nationale–Nederlanden a kde je preferován otevřený prostor, vyjádřil se primátor Jan Kasl jako architekt: “Já jsem na to zvyklý, já naopak volám po otevřeném prostoru, kde se dokáže dosáhnout daleko většího výkonu. Pochopitelně to vyžaduje ukázněnost od lidí, od kouření přes pouštění rádia až po hlasitý dialog s kolegy. Ale to se velice rychle zavede, jakmile lidé zjistí, jak se v takovém prostoru chovat a navíc dimenze prostoru tady je tak akorát. Je tu atrium, jsou tu propojovací můstky, schodiště, to není žádná nelidská kancelář hektarového rozměru, kde by seděl člověk za člověkem. Je tady, jak jsem měl možnost vidět, velice dobré pracovní prostředí, s pracovníky jsem sice nemluvil, ale vypadá to, že jsou spokojeni a že je tu dobrá pracovní atmosféra. A samozřejmě i z pohledu šéfa bych to posuzoval jako výhodné pro snadnou kontrolu, co se děje, jak se děje, kdo dělá… to je velice rychle vidět. Ty skupinky mohou navázat kontakt, mohou se utvořit různé týmy pro řešení problémů. Já to tedy spíše vidím z tohoto manažerského pohledu a to podle mne tady funguje velice dobře. Není to až tak úplně nové, už i v Čechách si na to zvykáme, český naturel není zase tak výrazně jiný než v jiných zemích a myslím, že se tento typ pracovního prostoru a prostředí zavede,“ řekl primátor.
Při pohledu z nejvyššího patra budovy ocenil nejen krásný výhled na Prahu, ale především to, jak se podařilo vyřešit zdejší pěší zónu. „Na takových místech koncentrace pěších jako je stanice metra a tramvajových linek a kde v budoucnu bude vlastně centrum Smíchova, je každý metr dobrý. Navíc ani motoristé nepřijdou zkrátka, protože komunikační síť se upravuje, takže vlastně vzniká nový průjezd do Radlické ulice přes staveniště „Tatrovky“. Je zajištěna jak dopravní obslužnost, tak pohoda a bezpečnost pěších. Velice vítám toto řešení, doufám, že po dokončení té části směrem k hotelu Mövenpick a ke Strahovskému tunelu, že tam se pěší zóna ještě protáhne, takže vznikne velice příjemné centrum,“ řekl dále primátor.
Do budoucna hodlá město napomáhat ke vzniku takových center jako je Smíchov, což lze podle primátora do určité míry ovlivňovat pozemkovou politikou a vytvářením prostoru pro investory a dlouhodobé partnery. „Říkáme to jasně strategií, která byla přijata v květnu letošního roku. Začíná se probouzet Karlín, jednou by takové měly být Holešovice, Bubny, snad se podaří dotáhnout i pankráckou pláň s tou vysokou budovou stavěnou původně pro rozhlas…Takže tady město musí vytvořit podmínky, musí stanovovat reálné limity, nesmí investora chtít „zadusit, vyždímat“a myslet si, že ten může opravit půl města, jenom proto, že smí v našem městě stavět. Źádný investor se takhle nebude chovat, to je věc ekonomické kalkulace. Ale zase na druhou stranu investor, který dlouhodobě chce ve městě setrvat, tak ví, že je to investice do budoucna do jeho vlastního prostředí, kde on chce podnikat, takže tomu rozumí, a je často ochoten něco přidat do veřejného prostoru, něco vytvořit pro okolí a chovat se skutečně jako zodpovědný občan, který se stará o město, kde žije.“
O zasazení tohoto moderního komplexu z hliníku a skla do starší zástavby se vyjádřil jako o prostorovém dialogu. „Je to projev doby, století, roku…,“ řekl primátor. „Já myslím, že se povedlo do prostoru vymezeného předchozími demolicemi dostat rozmanitou skladbu objektu, který sem velice dobře zapadl.“ Jan Kasl se domnívá, že Pražané si rychle na nový komplex zvyknou, byť se třeba někomu tento typ architektury či nápisy na domě nelíbí. „To je samozřejmě věc osobního vkusu, ale ten dům je kvalitní silná architektura a zcela jistě se prosadí sám v průběhu příštích let.“ Pokud jde o řešení interiérů budovy, kde sídlí například společnost Nationale–Nederlanden a kde je preferován otevřený prostor, vyjádřil se primátor Jan Kasl jako architekt: “Já jsem na to zvyklý, já naopak volám po otevřeném prostoru, kde se dokáže dosáhnout daleko většího výkonu. Pochopitelně to vyžaduje ukázněnost od lidí, od kouření přes pouštění rádia až po hlasitý dialog s kolegy. Ale to se velice rychle zavede, jakmile lidé zjistí, jak se v takovém prostoru chovat a navíc dimenze prostoru tady je tak akorát. Je tu atrium, jsou tu propojovací můstky, schodiště, to není žádná nelidská kancelář hektarového rozměru, kde by seděl člověk za člověkem. Je tady, jak jsem měl možnost vidět, velice dobré pracovní prostředí, s pracovníky jsem sice nemluvil, ale vypadá to, že jsou spokojeni a že je tu dobrá pracovní atmosféra. A samozřejmě i z pohledu šéfa bych to posuzoval jako výhodné pro snadnou kontrolu, co se děje, jak se děje, kdo dělá… to je velice rychle vidět. Ty skupinky mohou navázat kontakt, mohou se utvořit různé týmy pro řešení problémů. Já to tedy spíše vidím z tohoto manažerského pohledu a to podle mne tady funguje velice dobře. Není to až tak úplně nové, už i v Čechách si na to zvykáme, český naturel není zase tak výrazně jiný než v jiných zemích a myslím, že se tento typ pracovního prostoru a prostředí zavede,“ řekl primátor.
Při pohledu z nejvyššího patra budovy ocenil nejen krásný výhled na Prahu, ale především to, jak se podařilo vyřešit zdejší pěší zónu. „Na takových místech koncentrace pěších jako je stanice metra a tramvajových linek a kde v budoucnu bude vlastně centrum Smíchova, je každý metr dobrý. Navíc ani motoristé nepřijdou zkrátka, protože komunikační síť se upravuje, takže vlastně vzniká nový průjezd do Radlické ulice přes staveniště „Tatrovky“. Je zajištěna jak dopravní obslužnost, tak pohoda a bezpečnost pěších. Velice vítám toto řešení, doufám, že po dokončení té části směrem k hotelu Mövenpick a ke Strahovskému tunelu, že tam se pěší zóna ještě protáhne, takže vznikne velice příjemné centrum,“ řekl dále primátor.
Do budoucna hodlá město napomáhat ke vzniku takových center jako je Smíchov, což lze podle primátora do určité míry ovlivňovat pozemkovou politikou a vytvářením prostoru pro investory a dlouhodobé partnery. „Říkáme to jasně strategií, která byla přijata v květnu letošního roku. Začíná se probouzet Karlín, jednou by takové měly být Holešovice, Bubny, snad se podaří dotáhnout i pankráckou pláň s tou vysokou budovou stavěnou původně pro rozhlas…Takže tady město musí vytvořit podmínky, musí stanovovat reálné limity, nesmí investora chtít „zadusit, vyždímat“a myslet si, že ten může opravit půl města, jenom proto, že smí v našem městě stavět. Źádný investor se takhle nebude chovat, to je věc ekonomické kalkulace. Ale zase na druhou stranu investor, který dlouhodobě chce ve městě setrvat, tak ví, že je to investice do budoucna do jeho vlastního prostředí, kde on chce podnikat, takže tomu rozumí, a je často ochoten něco přidat do veřejného prostoru, něco vytvořit pro okolí a chovat se skutečně jako zodpovědný občan, který se stará o město, kde žije.“
15. listopadu 2000
15. listopadu 2000